ANEB NEBUĎ ÚČO ŠKRT, I KDYŽ JÁ VÍM PRD

Je pololetí. Těsně před radou, těsně před uzavřením známek.

Je to kolorit, je to příznak,jako u nemocí,kdy víte, že něco na vás leze.Tentokrát je to pozitivum, bo to značí pololetní prázdniny.Konkrétně jeden den.No a?

Za dveřma kabinetu je šepot, strkání....smrkání, krchlání, fujtajbleznosu. Chřipková epidemie neoslabila vzdor rodičů vylepšit ratolestem známku.

Jelikož fronta je nekonečná, zařvu: "První jdou ty s bonboniérou, druzí s kvalitní čokoládou, zbytek se bude modlit,abych praskla a nenapsala jim ty strašidla na vízo!"

Rozpačité ticho, zrychlující kroky...a klid. Ani stopa....jejich minus.Za "dobrýden" dělám po zbytek roku =o)